Rabštejn nad Střelou (něm. Rabenstein an der Schnelle) je historické město v severní části okresu Plzeň-sever, část obce Manětín. Ve městě žije okolo 25 stálých obyvatel, jeho katastrální území zaujímá 890,72 ha a PSČ všech adres je 331 62. GPS: 50ş2'32.56"N, 13ş17'22,38"E.
Rabštejn leží nad pravým břehem řeky Střely, na ostrohu ohraničeném strmými svahy na jihu a severu, 7,5 km severovýchodně od Manětína, 6,6 km západně od Žihle. Město se nachází uprostřed přírodního parku Horní Střela. Rabštejn sousedí na severovýchodě s Novým Dvorem, na jihu s Kotanečí, na jihozápadě se Stvolny a na západě se dvorem Vranov.
Doložený už roku 1269 - leží 15 km severozápadně od Plas v Žihelské pahorkatině. Opevněné podhradí bylo roku 1337 povýšeno na město a ve 20. století se svými několika desítkami obyvatel je označováno jako nejmenší evropské městečko. V jeho okolí jsou lomy na střešní břidlici - starý rabštejnský most je z části také z břidlice postaven. Administrativní součást dnes tvoří i obec Manětín, která je 7 km severozápadně od Rabštejna. Údolí Střely je značně romantické a vede jím 7 km dlouhá naučná stezka. Samotné městečko má roubené a hrázděné domy, klášterní kostel od Anselma Luraga a barokní zámek na skalnatém ostrohu.
Památky:
Hřbitov:
250 m JZ od nejvyššího bodu obce (od pošty), při cestě klesající k řece. Údajně založen r. 1654, dochované náhrobky snad od 18. stol., pohřby (především ze sousedního městečka Žihle) do 30. let 20. stol. Starší část hřbitova zvýšena nasypáním zeminy téměř po korunu ohradní zdi (pohřby ve vrstvách), nová část připojena počátkem 20. stol. Ve zdi zazděný žulový portál s datem 1787, ze hřbitovní strany zasypaný snad při zvyšování terénu. Nová část hřbitova devastována nacisty. Hřbitov je zastávkou na turistické naučné stezce: opatřen je informační tabulí a plánkem. R. 1990 byl opraven.
Gotický silniční kamenný most:
Kamenný most v Rabštejně byl pravděpodobně postaven za Oldřicha Pluha z Rabštejna, finančníka krále Jana Lucemburského v letech 1335 - 1340. Vedla přes něj zemská stezka z Chebu na Loket, Žlutice, Rakovník a Prahu. Most je z hrubozrnného pískovce (dolní část mostu je z hladce opracovaných kvádrů) i neopracovaného lomového kamene (horní část mostu) a břidlice, když horní část parapetní zídky je kryta žulovými deskami. Pilíř je opatřen ledolamem. Délka mostu činí 55 metrů, šířka 4,3 metru a mostovka je odvodněna sedmi žlábky. Oblouky mají šestimetrovou světlost. Socha z mostu (pravděpodobně pozdější - z doby baroka) byla přenesena na nedalekou skálu. V samotném Rabštejně býval údajně mezi dvěma věžemi ještě "Kožený" most.
Zámek čp.1 se zbytky gotického hradu - areál:
Nejstarší památkou je gotický hrad a na něj navazující městské opevnění vystavěné v 2. pol. 14. stol. Pluhy z Rabštejna. Z této stavební etapy hradu, jehož části skrývá dnešní zámek, se dochovaly přízemní klenuté místnosti z lomového kamene s okenky a branou s lomenými gotickými ostěními v jv. části areálu.Teprve v raném 18. stol. za panství Františka Karla Pöttinga se uskutečnila přestavba renesančního zámku v nynější barokní třípatrovou obdélnou budovou, k níž se připojují části gotického hradu ve středním traktu patrového. Na jihozápadní straně stojí rozměrný objekt zámku vybudovaného v 16. stol. zřejmě Šliky, k němuž patří v přízemí sály sklenuté na jeden mohutný sloup, nesoucí renesanční hřebínkovou klenbu. V patře severního křídla zámku je velký sál s malovaným stropem ilustrujícím příběhy z rakouských dějin, doprovázené genii, rodovými znaky a trofejemi. Dvouramenné schodiště před střídmým průčelím vede de zahrady, která byla připojena k zámku na poč. 19. stol.
Barokní patrová budova s polopatrem pod střechou, půdorysu obráceného U, k jehož ramenům se připojují vzadu sklepní budovy gotického hradu v půdorysu U, ve středním traktu patrového.
V severním křídle zámku v 1. a2. poschodí velký sál s malovaným stropem.
Gotický hrad s klenbami z lomového kamene s okénky a branou slom. gotickým ostěním a s kulatým pilířem z hrádku z pol. 13. stol. Přestavěn v 1. pol. 14. stol.. Zámek pochází z r.1702.
Jednopatrová barokní budova s polopatrem ,stojící na strmé skále nad řekou Střelou. V poschodí zámku velký sál s malovaným stropem . Za zámkem na východní straně jsou zbytky původního zámku ze XVI. století. V blízkosti kostela zbytky hradební zdi a bašty. Druhá kulatá bašta je na návrší severně od kostela . Konvent, bývalý klášter servitů je jednoposchoďová budova, nyní opravena.
Ve městečku se můžete občerstvit na ranchi Havraní kámen – restaurace, rekreační pobyty, oslavy, školení, výcvikové centrum westernového ježdění. Kontakt: Rabštejn nad Střelou čp. 72, 331 62 Manětín, tel.+fax : 373 392 334 / 724 216 744. Bližší informace na www.volny.cz/ranchr
V současnosti jím neprochází žádná značená cyklistická trasa, ale několik značených pěších turistických tras.
Internetová prezentace nejmenšího města České republiky http://rabstejnnadstrelou.wz.cz/
Letní dětský tábor v Rabštejně nad Střelou – 2006 http://www.rab.d2.cz
Výroba přírodní kosmetiky a medicíny http://www.rapatyka.cz
Historie:
http://rabstejnnadstrelou.wz.cz/historie.html
Vznik hradu a městečka je opředen pověstmi o havranovi a krásném prstenu. První písemná zmínka o Rabštejně však pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů, kteří po něm přijali predikát z Rabštejna. Po roce 1321 koupil rabštejnský statek od Lidéře z Rabštejna Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Oldřich byl královským podkomořím a stal se oblíbencem krále Jana Lucemburského. Přestavěl zpustlý hrádek na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí městečko, kterému vymohl 24. září 1337 městská práva.
V rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové se roku 1357 z neznámé příčiny postavili proti císaři Karlu IV., který povolal proti Rabštejnu vojsko. Bratři se před obléháním poddali a přistoupili na panovníkův požadavek, aby mu hrad za 3000 kop grošů míšeňských prodali. Karel IV. si byl totiž vědom, že hrad má pro okolní krajinu velký význam, a chtěl jej mít ve svém majetku. Tak se stal Rabštejn královským zbožím, kolem něhož Karel IV. vytvořil manský systém a připojil k němu ves Vysočany, tři dvory ve vsi Mezí a jeden v dnes zaniklém Čihanově. Hrad spravoval purkrabí. Císař na něm často pobýval a výnosy z něho daroval roku 1370 své manželce Elišce Pomořanské, známé svojí zázračnou silou, s níž lámala meče jako perníkové cukroví. Karel IV. využil také bohatství zdejší přírody a z břidlicových ložisek těžil kámen vhodný pro střešní krytiny. Rabštejnská břidlice se tak objevila i na střeše královské klenotnice - hradu Karlštejna. V roce 1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu za 1600 kop grošů českých.
V roce 1419 se Rabštejna zmocnil Jindřich Plavenský, pán na Kynžvartě, Bečově a Bochově, který se sice zprvu spojil s husity, ale brzy nato proti nim naopak bojoval. Kdy Rabštejn ztratil, není známo. Hrad získali synové Beneše Čerta, ale již v roce 1428 se jako jeho držitelé uvádějí bratři Bušek a Jan Calta z Kamenné Hory. Když Bušek roku 1433 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilého syna Jana Burian z Gutštejna, který se pak psal seděním na Rabštejně. Jan zemřel v roce 1464 a majetku se protiprávně zmocnil poručník jeho nezletilých dcer Burian mladší z Gutštejna. Spor o správu Rabštejna byl také jednou z příčin, proč se Burian stal nepřítelem krále Jiřího z Poděbrad a členem jednoty zelenohorské. Vlastnil jedenáct panství a pro svou příslovečnou hamižnost, ale nesporně i úspěšnost, byl přezdíván Burian Bohatý. V těsné blízkosti hradu dal roku 1483 vystavět klášter bosých karmelitánů, který byl však při bouři nekatolických rabštejnských měšťanů v roce 1532 vybit a spálen.
Po Burianově smrti roku 1494 Rabštejn ještě vlastnili jeho potomci. Syn Kryštof se ovšem Burianovi příliš nevyvedl a byl pro své spory se Šliky a jiné výtržnosti předvolán k zemskému soudu. Tam se nedostavil, a proto byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a majetku. V roce 1509 byla proti němu podniknuta pod vedením samotného krále Vladislava II. vojenská výprava. Kryštof se zalekl a žádal krále o milost. Za trest musel králi vydat statky Točník, Žebrák, Příbram a Rabštejn. Z tohoto období je v historii rovněž známý jeden z prvních českých humanistů - Jan z Rabštejna.
Král Vladislav II. držel Rabštejn 9 let, ale jeho syn Ludvík jej roku 1518 zastavil Šlikům. V Rabštejně sídlil Lorenc Šlik, který už značně sešlý hrad opravil a po požáru v roce 1532 tu postavil nové hradní stavení. Některé části zmíněné nové stavby jsou dosud viditelné za zámkem na konci ostrohu. Na jedné části tohoto hradu byl však postaven nový zámek, v jehož zdech je patrné zdivo ze 16. století.
Lorenc Šlik musel pro dluhy postoupit hrad svému bratrovi Jeronýmovi, který se zúčastnil povstání proti Ferdinandovi I. v roce 1547. Byl proto odsouzen ke ztrátě Lokte a odstěhoval se na Rabštejn. Ke svému statku přikoupil ještě nedaleký Manětín. Po Jeronýmově smrti roku 1566 zdědil Rabštejn syn Jáchym. Rabštejnské zboží však bylo stále majetkem krále a Šlikové ho měli pouze v zástavě. Jáchym sice usiloval o jeho dědičné získání, ale nepodařilo se mu to.
Od roku 1564 drželi Rabštejn Švamberkové (Jindřich, Zdeněk a Jáchym), ale v roce 1574 jej postoupili Šebestiánu Šlikovi. Výměnou s císařem Rudolfem II. získal Šebestián roku 1577 místo Rabštejna Bečov. Již po roce 1578 však Rudolf II. se svolením stavů prodal zdejší zboží Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat a Jiříku Kokořovcovi na Šťáhlavech a na Žluticích. Tak se Rabštejn stal opět svobodným zbožím.
Od roku 1584 byl Rabštejn zcela v držení Libštejnských. Po Jaroslavovi tu od roku 1595 vládl syn Jáchym. Když se ujímal svého dědictví, byl v zápisu uveden i popis hradu; měl sklepy, pokoje podzemní i nadzemní, obydlí hejtmana a kuchyně; mlékárna, konírna a zahrádka byly před hradem. Jáchym z Libštejna byl smutnou postavou pobělohorských dějin. Odmítl se vzdát protestantské víry, pro účast na stavovském povstání přišel o třetinu majetku a neměl klid ani po své smrti v roce 1635. Farář z Valče nepovolil pohřbít kacíře do kostela sv. Matouše u rabštejnského zámku, a tak "mrtvola hnila v kostele několik měsíců." Až odvážnější farář z nedalekého Manětína poskytl nebožtíkovi poslední službu. Valečský farář jej za to žaloval a spor se dostal až před pražského arcibiskupa. Ten nakonec pohřeb schválil jako akt křesťanské povinnosti.
Roku 1638 vlastnil Rabštejn Leonard Helfried z Meggau. V té době v městečku získal převahu německý živel a také se zde usadily první tři židovské rodiny. Leonardovy vnučky Rabštejn v roce 1665 prodaly hraběti Janu Šebestiánovi z Pöttingu. Pöttingové se zasloužili o vzestup městečka. Pravděpodobně na místě původního zpustlého konventu karmelitánů založili klášter servitů, u městských hradeb vyrostla loretánská kaple a na části hradní ostrožny dal roku 1705 Janův syn František Karel postavit barokní zámek, neboť starý hrad byl již sešlý.
František Karel z Pöttingu prodal v roce 1714 Rabštejn za 216 000 zlatých Františku Josefu Černínovi. Po jeho smrti koupila panství roku 1733 Anna Barbora Krakovská z Kolovrat, rozená Michnová z Vacínova. Od ní jej v roce 1748 získal Maxmilián Václav Lažanský, jenž držel i nedaleký Manětín.
Poslední šlechtičtí majitelé městečka přeměnili své hlavní sídlo Manětín množstvím monumentálních sochařských děl v perlu českého baroka a ve stejném stylu zkrášlili i tvář Rabštejna. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 asi podle návrhu architekta Anselma Luraga postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen.
Význam Rabštejna však postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Městečko si tak zachovalo svůj zemědělský charakter až do období druhé světové války.
Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Zároveň byl z náměstí odstraněn pomník Tomáše Garrigue Masaryka.
Válečné operace se vzhledu městečka příliš nedotkly, ale výrazně ovlivnily život jeho obyvatel. Ještě před koncem druhé světové války v roce 1945 bylo navíc v blízkém okolí Rabštejna německými vojáky zastřeleno několik válečných zajatců.
Konec války přinesl odsun německých obyvatel a ztrátu městského statutu (?). Po dokončení odsunu již nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Malebnost městečka předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo. Rabštejn se nadále vylidňoval a ztratil tak i své postavení samostatné obce. Od 1. července 1980 je tak spolu se svou bývalou administrativní součástí - vískou Kotančí - částí města Manětína. Postupně zde také zanikly téměř všechny služby - například pošta je uzavřena od roku 1998, poslední obchod byl zrušen v roce 2003.
Jedinou útěchou kdysi hrdému královskému městu, které dnes obývá pouhých 25 stálých obyvatel, bylo obnovení Masarykova pomníku po roce 1989 a vyhlášení historického jádra městskou památkovou zónou 10. září 1992.
Pověst:
http://rabstejnnadstrelou.wz.cz/povest.html
Jednoho dne se král se svou družinou při lovu ocitl v pustých hvozdech v údolí řeky Střely. Když lov skončil, rozhodl se král v onom místě přenocovat. Vtom se však nad hlavami přítomných pánů objevil veliký havran. Lovcům stačil okamžik, aby toho havrana zasáhli a pták se poté rychle snesl mrtev k zemi.
Některý z přítomných pánů si všiml, že se něco blyští v havranově zobáku. Když přistoupil blíže, uviděl, že tou věcí je krásný prsten s drahokamy. Protože byl v družině hostem, rozhodl se prsten darovat králi. To spatřil jiný cizinec a směle králi řekl: "Ukaž mi ten prsten, králi. Naše rodina měla podobný prsten, který vždy držel nejstarší člen rodu. Ten prsten měl kouzelnou moc, avšak nedávno se nám ztratil." Král mu prsten ukázal a cizinec pokračoval: "Ano, poznávám prsten svého rodu. Myslel jsem, že jej sebrali dva z mých sloužících a dal jsem je proto uvrhnout do vězení, než jsem se vydal prsten hledat. A teď vidím, že jej odnesl starý havran, který k nám často létal. Prosím, vrať mi ten prsten, králi!"
Král celou dobu užasle poslouchal cizincovo vyprávění, ale nechtěl se prstenu vzdát tak snadno. "Jsi velmi smělý, cizinče! Dobře, vrátím ti ten prsten, pokud nám dokážeš, že jsi mluvil pravdu. Pokud se ovšem ukáže, že jsi lhal, dám tě po právu soudit a zaživa se ze žaláře nedostaneš." Cizinec se usmál, navlékl si prsten na ruku a několikrát s ním otočil. Obloha, která byla po celou dobu blankytně modrá, se zčistajasna zatáhla a spustila se taková bouře, až se panstvo utíkalo schovat.
Cizinec opět otočil prstenem a vše bylo najednou zase jako dříve. Po dalším otočení se náhle začaly rozestupovat skály a na jejich vrcholcích vyrůstaly mohutné zdi. Když bylo dílo hotovo, stál tu pevný a výstavný hrad, jakých bylo v té době málo. Cizinec pokynul pánům, aby si šli hrad prohlédnout.
"Už mi věříš, králi?" otázal se nakonec. Král se rychle vzpamatoval z překvapení a řekl: "Ano, věřím ti. Vrátím ti prsten tvého rodu, když slíbíš, že s jeho pomocí budeš konat pouze dobré skutky a zlých se vyvaruješ." Cizinec si opět navlékl prsten. "Děkuji ti králi. Mohu tě ujistit, že naše pravidla jsou taková, že prsten nelze používat k jiným než dobrým skutkům. A abys věřil, že svá slova myslím upřímně, daruji ti tento výstavný hrad, abys měl z něj užitek. Ale teď už musím jít a propustit své nespravedlivě vězněné služebníky." Než svá slova dořekl, otočil opět prstenem a okamžitě zmizel.
Na paměť té události přikázal král dát novému hradu jméno Havraní kámen. A že se v těch místech tehdy více mluvilo německy, říká se hradu a městečku Rabštejn až do dnešních časů.
Datum vložení: 19.7. 2006